Do Nymburka jsem se přihlásila na poslední chvíli po té, co jsme se před týdnem nedostali na závody do Bolky. Nedělní dvojzkoušky byly součástí dvoudenních závodů Svatováclavský FitminCup. Bohužel počasí bylo opravdu tzv. že by psa nevyhnal. Od rána lilo jako z konve, byla příšerná zima a foukal ještě studenější vítr. Ráno jsem opravdu přemýšlela, jestli mám vůbec vstávat z postele. Řikala jsem si, že jsme to přežili vždycky a tak přežijeme i dnes. Vstala jsem, vyzvedla Péťu doma a Zlatka na ranči a hurá do Nymburka...

Bohužel déšť neustával a tak se z parkuru během chvíle stalo baheniště a Zlaťule nechtěl opět v takovém terénu a dešti běžet. Když jsme udělali chybu ve slalomu, neopravovala jsem ji a vzala to nejkratší cestou do cíle. Rozhodla jsem se, že do druhého běhu ani nenastoupíme. Nemělo cenu Zlatka otrávit ještě více než byl.

Díky tomu, že trojkaři běhali hned ráno a Péťa tedy měla již odběháno a že jsme obě byly promoklé a promrzlé na kost, rozhodly jsme se odjet ještě před koncem závodů domů. Je to poprvé, kdy jsem odjela ze závodů dříve než bylo doběháno a vyhlášeny výsledky... ...asi už stárnu a nevydržím co za mlada.. :-D :-D :-D

Co mi chybělo nejvíce, byla nějaká kantýna, kde by se dalo alespoň trochu ohřát a dát si teplé kafčo nebo čaj. Pořádat závody, kde není téměř žádné zázemí (krom dvou ToiToiek), není úplně nejlepší nápad. A také si myslím, že nebylo úplně ideální pořádat vedle oficiálek ještě neoficiálky. Už samotné oficiálky jsou pořadatelsky dost náročné a mít dostatek kvalifikovaných lidí, kteří vědí co mají dělat, na obou parkurech není úplně jednoduché. To se bohužel také negativně projevilo na organizaci závodů...
...ale snad to bude poučení pro Nymburské pro příště.