9.5.2009

Mladá Boleslav - May Cup

rozhodčí: Zdeněk Spolek

Na závody do Mladé Boleslavi se mi ani moc nechtělo. Už máme nějak přezávodováno. Příští víkend jedeme ještě do Rychnova na Raráška a pak si dáme na chvilku od závodů pauzu. Jednak potřebujeme ještě spoustu věcí se Zlatkem dotrénovat a Indy si potřebuje trošku odpočinout. Vidím, že toho už je na ni trochu moc.

Ale k závodům v Mladé Boleslavi. Zdeněk Spolek stavěl pěkné, ale docela složité parkury. Třeba v jedničkových zkouškách už dnes člověk prostě nemůže čekat dvě kolečka dokola a konec... ;-))

Indy se asi dobře vyspala (jako vždy před závody u mě v posteli) a ranní jumping zaběhla parádně, že jsem sama nevěřila vlastním očím. Běžela rychle a vcelku i reagovala rychle. Takže jsme se dostali jen do jednoho většího obloučku, když si v půlce trati opět myslela, že by už mohl být konec a mířila do cíle... Stihla jsem na ni houknout a plynule překonala další překážku, takže z toho nebyla ani odmítačka. Jumping jsme tedy doběhly bez chyby a v celkem slušném čase. Vzhledem k tomu, že nejsem moc zvyklá se chodit dívat na výsledky, jsem byla překvapená, když mi holky začaly gratulovat ke 2. místu v jumpingu. :-))

Zkoušku Indy běžela ještě stále ve slušném tempu. Ale bohužel mi skočila zónu na kladině. Důvod byl jednoduchý, pod kladinou byl tunel, který se musel oběhnout a já u zóny nebyla včas... Ta zóna nás stála další bednu. A to je důvod proč u dalšího psa už nebudu trénovat zóny na ruku, ale budu se snažit naučit ho samostatné zóny (což je nakonec i můj osobní úkol se Zlatkem na léto).

V závěrečném agility jsem již viděla, že Indy už nemůže (přeci jen bylo dost teplo) a tak jsem si s ní zaběhla jen půlku parkuru a konec jsme si udělali na opačné straně parkuru... Indy jsem totiž slíbila, že ji nebudu už tak honit a vždy jeden běh budeme běhat tréninkově a odměna bude na druhé straně.

Zlatko opět běhal super. Bohužel jsem mu to opět 2x zkazila. V jumpingu jsme se diskli hned na třetí překážce. Byla jsem totiž srab a nenechala jsem ho odloženého, ale vybíhala jsem s ním z ruky a nepovedlo se mi ho stáhnout k tunelu.

Pokažená zkouška (dis) mě opravdu mrzí. Běželi jsme super, ale bohužel jsem na něj s nataženou dlouhou rukou volala tadýýýý = jeden povel hlasový a opačný povel tělem. Zlatko zareagoval zcela správně dle povelu tělem. Pes si při rozdílném povelu vybere ten pohybový, který je pro něj instinktivní. Hlasové povely jsou naučené, ale ve chvíli, kdy se rozchází, tak si pes v 99% vybere pohybový.... Toť teorie, kterou znám. V realitě ale prostě člověk občas nestihne zareagovat a dát třeba ruku dolu, jako v mém případě. V tu chvíli bych si dala pár facek.. :-)) Jinak totiž ten běh byl skvělý... Zlatko omlouvám se. ;-))

Závěrečné agility jsme zvládli nejlépe. Poučená z ranního jumpu jsem na začátku, kde byl po druhé překážce zákeřný náběh do slalomu, nechala Zlatka odloženého a došla jsem si přesně tam, kde jsem měla být. A světe div se, povedl se nám super náběh! Z toho plyne poučení pro příště, nebýt srab a prostě běžet tak, jako by to byl trénink. :-)) Zbytek trati jsme zvládli také bez chybky, ale bohužel o dost pomaleji než vítězná borderka, takže jsme schytali nějaký ten trestný bodík za čas. Skončili jsme tedy na pěkném 6. místě.