Tak štěstěna se k nám nepřiklonila ani tentokrát. Ikdyž jak se to vlastně vezme. Pokud se na to podívám ze širšího pohledu, měli jsme vlastně štěstí, že nás voda na závodech nevyplavila jako tomu bylo o několik desítek kilometrů na západ od Havlovic. Počasí si s námi i tak pěkně zahrálo a na chvíli (v největší průtrži mračen) musely být závody přerušeny. Odpoledne ale už i chvílemi vysvitlo sluníčko. To však rozhodně nestihlo vysušit naprosto promáčený trávník...

Se Zlaťulí to bylo na takovémto povrchu naprosto katastrofální. O nějakém běhání se v našem podání nedalo vůbec mluvit. V ranním jumpu to ještě jakžtakž šlo, ale další běhy s přibývající vodou a blátem už se opravdu nedaly nazývat běháním.. Ve zkoušce šel Zlatko s takovým odporem, že jsme asi po osmé překážce opustili dobrovolně parkur. Před během agility jsem se rozhodovala, jestli vůbec jít na start. Nakonec jsem se rozhodla nastoupit s tím, že prostě dojdeme do konce za každou cenu, aby se Zlaťule nenaučil, že když se mu nechce běžet, tak že prostě půjde krokem a já se na to po pár překážkách vykašlu a on dosáhne svého..

Každopádně poučení pro příště - v takových podmínkách nemá cenu se Zlaťulí do běhu vůbec nastoupit...