Téměř přesně po měsíci jsme se s Indýrkou a bíglicema od Péti vydaly opět na trénink coursingu. Tentokráte si zaběhaly všechny holky.

Před odjezdem jsme ještě rychle zjišťovaly, zda není trénink zrušen. U nás totiž  opravdu mrzlo až praštilo a na kopečcích za Jičínem přes noc napadl dokonce i sníh. Naštěstí nám bylo potvrzeno, že trénink platí a mohly jsme vesele vyrazit na cestu. 

Asi si řikáte, že jet takhle daleko a ještě k tomu v zimě jen  proto, aby se pes proběhl za střapcem, je trochu bláznovství... A možná máte i pravdu. Ale vidět, jak je to psisko šťasntný a spokojený, prostě stojí za to. Jsem strašně ráda, že Indy tento sport tak moc chytnul a nadchnul. Trochu to Indy dlužim. Agility běháme protože to baví mě. Indy jsem vždy musela přesvědčovat, že agility je zábava, stále jsem musela a musím hledat novou motivaci, aby ji agility aspoň trochu bavilo. Coursing je úžasný v tom, že samotný běh je pro ní odměnou...

Každý psík běžel opět dvakrát. Trať nebyla tak klikatá jako minule v Liberci a díky tomu se psiska víc proběhli, protože si tolik nezkracovali cestu nadbíháním v zatáčkách. Indy běžela oba běhy moc pěkně. Po prvním běhu mi dokonce nechtěla ani střapec vrátit..

Holky od Péti si taky zaběhaly, ikdyž při běhu Jessie si spíš zaběhala Péťa. Ešlinka si dala pár rovinek a moc jí to šlo. No a jako největší coursingová naděje ze smečky Péti se ukázala Dennynka, která za střapcem běžela hnedle napoprvé jako profík.

Velké díky patří paní Věře z Českého psa, která se nám i přes mrazivé počasí věnovala a celou dobu mrzla u navijáku.

Videa se pokusím dodat co nejdříve, ale vzhledem k tomu, že restíků co se týká videí mám více, tak nevim, kdy se mi to podaří vše zpracovat... :-))