Sbíhané nebo zastavované zóny?
...každopádně samostatné!

Nevím která varianta provedení zón je nejlepší, ale snažím se najít odpověď na otázku, která možnost je lepší pro náš tým (já a Zlatko).

S Indy máme zóny tzv. na ruku. Dříve se u nás na cvičáku ani jinak zóny nedělaly. A přiznám se, že i já jsem se z našeho několikaletého spánku probrala až se Zlatkem. V tu dobu jsem se již ani nesnažila u Indy zóny přetrénovat. V podstatě nám fungují celkem dobře, ale má to několik ale...
Za prvé, člověk u té zóny prostě musí být a to tak, že pokud možno těsně před psem. Pokud tam nejsem a nevedu Indy rukou dolu, je z toho zóna tzv. na náhodu... (takže většinou neni...) Z toho vyplývají komplikace ve chvíli, kdy se opozdím a nejsem na konci zónovky včas nebo naopak, pokud si chci za zónovou překážkou udělat náskok pro další pokračování v běhu. O případu pokud je pod sestupnou zónou tunel ani nemluvě.
Dalším problémem je, že než se člověk narovná z předklonu a znovu se rozeběhne, utíkají v lepším případě jen vteřinky (pokud pes přibrzdí a čeká na psovoda než se laskavě narovná a rozeběhne) a v horším případě se na následující překážce nebo sekvenci diskne (to když se pes rozhodne nečekat nebo člověk po narovnání z předklonu ztratí orientaci).

Se Zlatkem v kategorii eL jsem rychle pochopila, že to takto rozhodně nepůjde. Začala jsem tedy přemýšlet, jak na zóny u Zlaťule.

První a samozřejmě nejlákavější možností byly sbíhané zóny podle Silvie Trkman. Pro nás ale naprosto nerealizovatelná varianta. Zlatka si půjčuji 1x maximálně 2x do týdne (přes zimu pouze jednou týdně). Metoda Silvie je  ale založená na častém opakování. Chce to několikrát do týdne (třeba ob den) nechat psa přes prkno Xkrát přeběhnout a postupně zvyšovat úhel z položeného prkna na zemi až na úhel, který má sestupné prkno na kladině. Zvyšování musí probíhat velmi zlehka, vždy až když je  pes na předchozí výšce téměř 100%... :-)) Dalším krokem je zatáčení po sestupné zóně a zde je znovu třeba poměrně hodně opakování. S naší frekvencí tréninků by to asi zabralo několik let, než by jsme se dopracovali do takové fáze, kdy by jsme mohli  vůbec na závody vyrazit...
Asi jedinou nevýhodou, kterou na tomto způsobu překonání zónovek vidím, je malá možnost ovlivnění provedení zóny ze strany psovoda. Člověku prostě nezbývá nic jiného, než věřit  psovi a tomu, že má dostatečně natrénováno. Zjednodušeně řečeno i při důležitém běhu si člověk tyto zóny nemá možnost nějak pojistit...
Každopádně ale pokud budu mít někdy nějakého dalšího svého psího parťáka na agi, tak toto určitě minimálně zkusíme. :-))

Sbíhaných zón jsem se ale nechtěla úplně hned vzdát. A začali jsme zkoušet sbíhané zóny s targetem. Nejdříve jsem naučila Zlatka target přebíhat na zemi. Což se nám k mému překvapení podařilo poměrně rychle. Problém ale nastal při přechodu na zónovku, kde se nám prostě nedařilo na target šlapat v nějaké rozumné míře. A to i přes to, že jsme zónovky trénovali od zadu - od sestupné zóny. Zlatka jsem stavěla jen těsně nad zónu, ale i tak trefoval target více méně náhodně. Vrátili jsme se  o krok zpět a znovu jsme upevnili přebíhání targetu na zemi. Bohužel ani poté naše targetové zóny nevypadaly dle mých představ a hlavně stále byla velká pravděpodobnost, že Zlatko target netrefil (ikdyž zónu třeba náhodou ano). Nedostali jsme se ani ke zmenšení a následnému odstranění targetu. Opět jsme  narazili na větší potřebu opakování, než jsme měli možnost realizovat.

V tu dobu jsme již začali závodit a Zlatko byl tak trochu zmaten. Věděl, že na konci zónové překážky má něco dělat, ale nevěděl co to přesně má být. Proto raděj celou zónovku (především kladinu, kterou si ještě k tomu ze začátku pletl s houpačkou) chodil téměř krokem a zónu pak pro jistotu skočil. :-)) ;-) :-))

Rozhodla jsem se opustit sbíhané zóny a vyzkoušet zóny zastavované. Využila jsem k tomu Zlatkovu znalost targetu. Jen jsem změnila jeho provedení a povel. Začala jsem Zlatka na targetu zastavovat tak, aby stál předníma nohama na targetu. Pak jsme začali trénovat zónové překážky znovu od začátku. ...tedy vlastně od konce. Target byl položen na zemi těsně za zónou tak, aby na něj mohl šlápnout předníma nohama a přitom mu zadní nohy zůstaly na zóně. Target nám pomáhá k přesnému určení polohy a k samostatnému provedení. Ze začátku jsem ještě na target dávala i pamlsek.
Postupně opět pouštím Zlatka běhat z větší a větší výšky a četnost pamlsků na targetu postupně ubývá. U kladiny nyní Zlatko běhá od začátku sestupného prkna (tj. celé sestupné prkno) a áčko běhá již celé, ale snížené cca o 15cm. Ve chvíli, kdy se dostaneme na plnou výšku áčka a překonání celé kladiny, začnu postupně target zmenšovat, až jednoho dne zmizí. ;-)
V každém případě Zlatko začíná zrychlovat. Uplně jsem na něm viděla, jak mu to v hlavě docvaklo a jako by si řikal: "Jo tááák, tohle tady mám dělat." Na kladinu a áčko se těší. Těší se tak moc, že jsme ke každému tréninku zón museli ještě přidat trénink rozlišovačky áčko-tunel a kladina-tunel, aby Zlatko nezdrhal na zónovky, když nemá...
Na dotrénování zón máme ještě pár zimních měsíců a na jaře uvidíme, jak nám to na závodech půjde... :-))